News:


Pokročilé vyhledávání +

Videa shodující se s "kletba"

1104 zhlédnutí
Hodnoceno 3
"television show" "Television Program" Děkuji za shlédnutí, dávejte lajk a odběr :-)
428 zhlédnutí
Kategorie: Dokumenty
Hodnoceno 3
Je možné, aby nám ublížil zakletý předmět? Může vyřčená kletba opravdu přivodit neštěstí, či dokonce smrt? Navštivte spolu s tvůrci různé kouty světa a zjistěte, je-li na podobných historických příbězích něco pravdy. Jsou legendy pravdivé ? Udělejte si názor sami
553 zhlédnutí
Kategorie: Dokumenty
Hodnoceno 4
O Bermudském trojúhelníku, oblasti v Atlantském oceánu, kde beze stopy mizí letadla a lodě, slyšel každý. Jen málokdo však ví, že kletba stejně smrtícího jevu postihla i Tichý oceán. Japonští rybáři se už po staletí ztrácejí ve vodách „Manoumi" - Ďáblova moře. V nedávné době padla nevysvětlitelně za oběť zdejším nemilosrdným vodám i řada moderních plavidel a letadel, některá zmizela beze stopy. Někteří lidé se domnívají, že katastrofy vznikají v důsledku mimozemských nebo paranormálních sil působících nad a pod hladinou. Jiní jsou přesvědčeni, že příčinou je kombinace běsnících přírodních jevů, které vždy udeří bez varování. Tento poutavý pořad sleduje nejlepší světové lovce vraků ve snaze o překonání překážek a objasnění záhady MV Derbyshire, lodi dvakrát tak velké jako Titanic, která zde v roce 1980 zmizela. Dokument se dále pokouší zjistit, proč se za dokonalých letových podmínek ztratil z oblohy výkonný bojový letoun a proč americké námořnictvo nedokáže potvrdit příčinu ztráty více než dvaceti ponorek, které v této oblasti zmizely za druhé světové války
6947 zhlédnutí
Kategorie: Filmy
Hodnoceno 3
Jedna z nejoblíbenějších básnických sbírek 19. století, Kytice z pověstí národních od Karla Jaromíra Erbena, provází české čtenáře od dětských střevíčků a pro mnohé může mít poněkud pejorativní nádech "povinné školní četby". Její zpěvnost, obraznost a dramatičnost však v minulosti inspirovala naše největší skladatele a výtvarníky, aby se nyní, po více než sto letech od prvního vydání, představila i ve zcela jedinečné a originální filmové podobě. Její tvůrci odmítli roli "ilustrátorů". Stali se osobitými interprety sedmi lidských osudů, jež mají univerzální platnost a hovoří až překvapivě výmluvnou řečí k dnešku. Na plátně ožije vstupní báseň Kytice, dále Vodník, Polednice, Svatební košile, Dceřina kletba, Zlatý kolovrat, Holoubek a Štědrý večer. Scenáristické propracování Erbenových "minipříběhů", básnické obrazové vidění, kouzla moderní trikové techniky, zvuková a hudební stránka umocněná vynikajícími hereckými výkony, to vše dodává filmu Kytice na výjimečnosti. F. A. Brabec o svém projektu řekl : "Jsme si vědomi toho, že náš film není konvenčně komerční, ale rozhodně nechceme, aby nám divák utekl z kina. Nemám ambice dělat si film sám pro sebe nebo pro výlučný okruh spřízněných duší. Dali jsme si pro sebe již při psaní scénáře úkol, že chceme od začátku do konce diváka v každé minutě něčím bavit. V každé básni jsme vymýšleli, čím bychom diváka zaujali..."
792 zhlédnutí
Kategorie: Filmy
Hodnoceno 3
pohádka ČT z roku 1993 (Pozn.: Námětem tato pohádka připomíná o rok starší Pravdu a lež, také od Vlasty Janečkové. Dokonce si zde opět zahráli Michaela Kuklová jako nebohá zakletá dívka a Petr Štěpánek jako čaroděj, jenž si ji vyhlédl, a když mu nebyla po vůli, potrestal ji. Ve srovnání s ní mně však tato pohádka sedí více, prospěla jí kratší stopáž a větší sevřenost. Přestože jde již o polistopadový kus, nejsou v ní přítomny nechvalně známé nešvary novodobých televizních pohádek. Svým zpracováním upomíná na zlatou éru 70.-80.let, jako by byla takovým jejím pomyslným pohrobkem. Velkým kladem příběhu je také podpora vlastenectví. Na druhou stranu musím připustit, že něco tomu přece jen chybělo, taková ta správná atmosféra. Nevím, jak by se jí dalo docílit. Přemýšlím, zda by bývalo nepomohlo natáčet místo v exteriérech ve studiu. Po roce 1989 nastal v televizních pohádkách „exteriérový boom", je to zřejmě něco jako požadavek doby, ale já si myslím, že snoby nenáviděné „papundeklové" kulisy k těm pohádkám tak nějak patří, spoluvytvářejí tu hravou, pohádkovou atmosféru. Počátkem 90.let se ještě občas dařilo exteriérové a studiové scény zkombinovat tak, že to bylo ku prospěchu věci /viz např. O hloupé havířce (1990), Král a zloděj (1991)/, později se už tvůrci pouze snažili /snaží/ bohatou výpravou dohnat chudý scénář... Ve srovnání s nimi se tento snímek, i přes nastíněnou slabinu, jednoznačně řadí k tomu lepšímu, co u nás bylo v daném žánru natočeno.) scénář: Vlasta Janečková dramaturgie: Jarmila Turnovská hudba: Vadim Petrov (text písně: ?) režie: Vlasta Janečková hráli: Jan Šťastný (Ondra), Jiří Langmajer (Bobeš), Ondřej Havelka (Matěj), Michaela Kuklová (Marianna), Petr Štěpánek (pán - čaroděj), Vladimír Brabec (hospodský), Libuše Geprtová (hospodská) a další
668 zhlédnutí
Hodnoceno 3
pohádka ČST Praha z roku 1988 (Pozn.: Ačkoli byly v této pohádce hojně využity exteriéry, k požadovanému výsledku to - aspoň z mého pohledu - nevedlo. Její hlavní problém spočívá ve špatně vystavěném příběhu, přesněji řečeno v nepovedeném dramatickém oblouku. Oddalovaný konec a psychologie milostného trojúhelníku jsou jistě legitimní filmové ingredience, ale má-li být zachován žánr, tak prostě v pohádce nemůže být hlavní zápletka - vysvobození princezny - vyřešena za dvanáct minut od začátku inscenace, aby pak jednou poražená záporná postava musela být porážena podruhé, protože poprvé to jaksi nebylo definitivní a zlý kouzelník si na nebohou princeznu vymyslel další kletbu /takto by se dal příběh natáhnout ještě mockrát, než by nás to přestalo bavit a rozhodli jsme se to ukončit :-)/. Zkrátka a dobře, ještě než tato pohádka pořádně začala, v situaci, kdy divák očekává, jak se rozjede, tak najednou je konec a dál už se jí „nahodit řemen" nepodaří. Abych ale jen nekritizoval, připouštím, že celý ten „hudební nápad" je zajímavý a Jakubova písnička pro princeznu se povedla. Největší zajímavost této pohádky ovšem tkví v hereckém obsazení. Sedmnáctiletý Rudolf Hrušínský nejmladší si zde v době své největší, „discopříběhové" slávy zahrál se svým otcem Rudolfem mladším /škoda, že se nenašla rolička i pro staršího Rudolfa, abychom měli rodinku kompletní :-)/. V roli „Hrůšova" bratra pak můžeme vidět třiadvacetiletého Michala Suchánka /„Suchoš" za mlada vypadal tak...nevinně :-)/. Monika Žáková si v témže roce zahrála v seriálu Chlapci a chlapi - postava učitelky MŠ Zuzany, přítelkyně poručíka Baláže, jíž se však více líbí ženatý nadporučík Ráž, patří spolu s Radkou Holečkovou, svědomitou studentkou ze seriálu Bylo nás šest /1985/, k jejím nejznámějším rolím.) scénář: Milan Kolařík dramaturgie: Štěpánka Haničincová, Kateřina Krejčí hudba: Jiří Stivín (texty písní: Jan Fischer) režie: Jan Bonaventura hráli: Rudolf Hrušínský nejml. (muzikant Tomáš; zpívá: ?), Michal Suchánek (muzikant Jakub; zpívá: ?), Monika Žáková (princezna Klárka), Ladislav Křiváček (král), Rudolf Hrušínský ml. (kouzelník Manetti), Ladislav Mrkvička (skřítek), Jiří Lír (rádce), Jiří Bruder (dveřník)
823 zhlédnutí
Hodnoceno 3
pohádka ČST Praha z roku 1982 (Pozn.: Tato televizní inscenace je uváděna jako pohádka bez dalšího upřesnění, ale já si po jejím zhlédnutí myslím, že by měla být důsledně označována jako pohádka pro dospělé. Děti totiž rozhodně nenadchne, ba dokonce se asi budou nudit a neporozumí ji, protože ani nemohou. On je to ostatně docela „záhul" i pro dospělého. Jaromil Jireš byl sice cenami ověnčený režisér, ale točit pro děti prostě neuměl /viděl jsem a na uloz.to nahrál i jeho další pohádkový kus, O Háderunovi a víle Elóře (1987)/. Herci zde v jednom kuse deklamují, hluboce filosofují, nechybí ani mýtická rovina, náznaky incestu /mladá macecha se pokouší svést svého nevlastního syna/ a opakované proplétání rukou symbolizující labutí krk /také vám při pohledu na to přišlo na mysl Labutí jezero? :-)/. To skutečně nejsou ingredience, z nichž by se dal složit příběh, jenž se bude líbit dětem. A vlastně asi ani většině dospělých. Snobové ovšem chrochtají blahem - viz komentáře na stránkách ČSFD :-). Zajímalo by mě, na jaký motiv Boženy Němcové tato inscenace vznikla, protože Němcovou v ní tedy fakt nepoznávám. Ve filmu použité triky dnes samozřejmě nikoho neohromí, ale už jsem tady u jiného snímku jednou psal, že hodnotit z dnešního pohledu efekty vytvořené před desítkami let v úplně jiných podmínkách a s nesrovnatelně menšími technickými možnostmi, může jen hlupák. Spíše je namístě ocenit, jak si přesto tvůrci v „analogové době" dokázali poradit. Obsazená je ovšem tato pohádka pro dospělé velmi dobře a zejména kvůli Vladimíru Dlouhému je zde, protože tím přidávám další položku do takového svého volného cyklu soukromě zvanému „jak šel čas s...". Tentokrát ho tedy můžete vidět ve věku 23-24 let.) scénář: Věra Provazníková, Jaromil Jireš (na motiv Boženy Němcové) dramaturgie: Jiří Dufek hudba: Vadim Petrov režie: Jaromil Jireš hráli: Ilona Svobodová (princezna ze slunečního království), Vladimír Dlouhý (princ z království luny), Jiří Bartoška (kníže), zasloužilý umělec Ota Sklenčka (král luny), Hana Maciuchová (královna luny, mladá macecha), Jiřina Jirásková (princeznina chůva), zasloužilý umělec Vlastimil Brodský (princeznin rádce), zasloužilý umělec Radovan Lukavský (duch věštby - hlas) a další
768 zhlédnutí
Hodnoceno 3
pohádka ČST Praha z roku 1985 (Pozn.: Pohádky Františka Hrubína jsou sázky na jistotu, a tak není divu, že filmaři rádi čerpali z jeho sbírky „Špalíček veršů a pohádek" z roku 1957. Tentokrát posloužila jako předloha pohádka „O Jirkovi a jeho třech psech", a jak je u Hrubína zvykem, můžeme se těšit na tajemný, nikoli však děsivý příběh, jenž vás udrží v napětí od začátku do závěrečného rozuzlení, kdy dobro zvítězí nad zlem a kletba je zlomena, protože žádná temná síla není tak silná, aby odolala odvážnému, poctivému mládenci a lidským citům. Tvůrci pohádku inscenovali ve studiových kulisách, jež příběhu dodaly tu správnou atmosféru, kterou u starých televizních pohádkách oceňujeme a u těch nových nám chybí, využili i princip černého divadla a v neposlední řadě také roztomilé loutky oveček a psů. Z herců upozorňuji zejména na „hvězdné trio" Jiří Zahajský, Ilja Racek, Svatopluk Beneš. Veronika Freimanová pro změnu nehraje princeznu, ale služku; princeznu ztvárnila půvabná Simona Vrbická /manželka herce Václava Kopty, jehož určitě znáte jako romantického blonďáka z filmu Sněženky a machři (1982) nebo v dnešní podobě jako hudebníka a otloukánka z pořadu Mr. GS (2008-2011)/, již jste mohli vidět na mém starém kanálu rovněž jako princeznu ve veselé pohádce O Popelákovi /1986/. Štěkot a kňučení psů /a asi i to ovčí bečení/ ze sebe vyloudil náš specialista na všelijaké zvířecí zvuky a pazvuky Antonín „strýček" Jedlička :-). Zajímavé je, že známá režisérka televizních pohádek a jiných pořadů pro děti a mládež Libuše Koutná se podílela na scénáři, ale samotnou inscenaci nerežírovala.) scénář: Helena Sýkorová, Libuše Koutná (na námět Františka Hrubína) dramaturgie: Jiří Dufek hudba: Vadim Petrov režie: Věra Jordánová hráli: Jan Hrušínský (pasáček Jirka), Jiří Zahajský (král), Svatopluk Beneš (hofmistr), Ilja Racek (myslivec-čaroděj), Veronika Freimanová (služka Bětka), Simona Vrbická (princezna Karolína), Světlana Nálepková (Anička), Arnošt Proschek (princ Čestmír / pes Vševím - hlas), Aleš Procházka (princ Jaromír), Jiří Valšuba (princ Jan), Jiří Novotný (vypravěč - hlas), zasloužilý umělec Antonín Jedlička (zvířecí zvuky - hlas), Marie Štichová, loutkoherecká skupina Československé televize (Jaroslav...
RSS
Top UK Bookmakers b.betroll.co.uk betfair
How to get bonus http://l.betroll.co.uk/ LB